Slaný

Na začátku letošního školního roku jsme dostali pátý Dopis v láhvi a v něm leitmotiv letošního roku „Vezmi vaše do klubu“. Vědomé si skutečnosti, jak jsou rodiče dětí zaneprázdněni, z jakého prostředí některé klubové děti pochází, uvědomili jsme si, že to nebude snadný úkol. O to víc jsme museli přemýšlet. Již dříve jsme se snažili zapojit rodiče do klubové činnosti, např. informovali je, co se v klubech děje, vedli osobní rozhovory ve chvíli, kdy si přišli pro děti na konci klubu, ukazovali jim výstupy z lekcí a hlavně děti chválili. Na chválu každý rodič reagoval příznivě. Ale nyní nastala doba rodiče více zapojit. Úkol pro ně musel být časově nenáročný a ve spojení s četbou jejich dítěte. Nejvíce se nám líbil nápad se čtenářskými deníky. Nic nového pod sluncem, se čtenářskými deníky se pracuje již mnoho let a jsou dětmi vítané i nenáviděné, záleží na přístupu pedagoga.

Z praxe knihovnice vím, že někteří rodiče mají četbu spojenou s neoblíbenou povinnou školní četbou a pokud chtějí dětem knihu koupit, jsou před regály v knihkupectví bezradní. Druhým záměrem deníku bylo, aby rodiče o četbu dětí projevili zájem a podíleli se na ní. Jak časově nenáročně rodiče zapojit? Napadlo nás, že v knize, kterou dítě doma čte, rodiče vyberou obrázek, který se jim líbí a vysvětlí dětem, proč se jim líbí.

Jednoduchý úkol, kdy rodič musí knihu prolistovat, pohovořit s dítětem o ní, vybrat obrázek a sdělit mu, proč se mu líbí. Čtenářský deník jsme si s dětmi v klubu vyrobili. Vzpomněli jsme si na úvodní setkání projektu na Olšance a postupovali podobně. Obálka – barevný papír, děti si mohly vybrat barvu, vnitřek – listy z linkovaného školního sešitu. Obálku si děti vymalovaly nejoblíbenější literární postavou, na jednom se objevil Kuky, ti méně zruční si na obálku nalepili ilustraci z oblíbené knihy. Pro děti bylo důležité, že čtenářský deník jsme si vyrobily i my pracovnice klubu.

První zápis do deníku jsme udělali přímo na klubu. Děti si z klubové knihovničky vybraly knihu, o které věděly, že ji četly. Zapsali jsme autora a název knihy, ve dvou třech krátkých větách o čem kniha byla (nebylo účelem převyprávět děj), jak se jim kniha líbila a proč. Zápis nebyl pro děti jednoduchý, zejména ta část, kde měli krátce popsat, o čem kniha byla, zde jsme jim pomáhali a předváděli, jak jsme si knihu zapsali my s kolegyní. Knihu si děti vzaly společně se čtenářským deníkem domů, aby mohli rodiče vybrat obrázek.

Na další klub jsme netrpělivě čekali, zda se rodiče zapojí. V rodinách, ze kterých některé klubové děti pocházejí, se školní přípravě věnují málo, nebo okrajově a tak jsme byli zvědavé, zda se dětem podaří přimět rodiče k úkolu, který vzešel z mimoškolní činnosti. Byli jsme příjemně překvapené, až na Štefana a Patrika, kteří si deník nepřinesli, všechny děti měly vytipovaný obrázek od rodičů a sdělení, proč se jim líbil. Velice nás překvapil Tomáš, který s radostí sděloval, že otec si s ním knihu prohlédl a vybral obrázek, na kterém měla myška barevné ponožky. Bylo to poprvé od začátku čtenářských klubů, kdy si otec všiml jeho četby. Další Tomáš s maminkou probíral, že obrázky byly „rozmazané“ a tak si vybrala pouze jeden. S Tomášem jsme potom diskutovali, zda to nebyl záměr ilustrátora.

Máme s kolegyní ze čtenářských deníků radost. Některé děti si do nich pravidelně zapisují, kreslí obrázky, které se rodičům líbí nebo si s nimi o obrázcích povídají. Museli jsme je přesvědčovat, že si mají zapisovat i knihy, které nejsou z klubu a hlavně vybírat s rodiči obrázky a zapisovat si hned po přečtení knihy. Pravidelně na začátku klubu si společně prohlížíme zápisy, které přibyly. S některými dětmi musíme na zápisech pracovat i v klubu. Přestože prohlížení a zápisy do deníků nám často na klubu zaberou určitý čas, je to pro nás zpětná vazba. Z povídání nad deníky vyplynou i další témata. Např. v kterou denní dobu si děti čtou, jak si hledají mezi dalšími zájmy a povinnostmi čas na čtení apod. 

Zda se rodiče, díky čtenářským deníkům, budou více zajímat o četbu dětí, nám ukáže čas. V každém případě mají rodiče možnost zjistit, jaké knihy jejich dítě čte a podpořit je. Pro nás je důležitou součástí povídání nad deníky doporučování. Děti si nezávisle na nás ukazují zápisy a doporučují knihy. Příkladem může být kniha s názvem Dítě s hvězdičkou, kterou si přečetly tři děti. Dále máme lepší přehled o dětech, které čtou a kterým se musíme více věnovat při výběru knih.