Sázava
- Jana Šrámková v Sázavě 11. 01. 2015
- Jiří Dvořák v Sázavě 20. 12. 2014
- Kouřim 19. 04. 2014
- Modelování rozhovoru o knize 14. 05. 2014
- Začínáme s dílnou psaní 23. 09. 2013
- Červnový den otevřených dveří v našem čtenářském klubu 23. 09. 2013
- Čtenářské deníky v Kouřimi 04. 01. 2013
- Děti si vybírají knižní dárky 14. 12. 2012
- Vítězka Zlatého oříšku v sázavském čtenářském klubu 09. 02. 2014
- Proč chodím do čtenářského klubu? 25. 12. 2013
- V Sázavě čteme se začínajícími čtenáři 19. 12. 2013
- „Vezmi Vaše do klubu“ 06. 11. 2013
- Práce s audioknihou 04. 04. 2013
- Předvánoční setkání obou sázavských klubů 18. 12. 2012
- Návštěva paní rozhlasové redaktorky Dubničové v klubech v Sázavě 06. 06. 2012
Jiří Dvořák v Sázavě
Ve čtvrtek 27. listopadu jsme přivítali Jiřího Dvořáka v klubové třídě ZŠ Sázava. Děti z obou školních čtenářských klubů se už těšily, až osobně poznají pana spisovatele, jehož knihy Rostlinopis a Zpátky do Afriky patří mezi oblíbené tituly klubové knihovny.
Pan Dvořák neměl potřebu zdůrazňovat, že je spisovatel, představil se dětem jménem a hned se pustil do čtení příběhů o spícím ploskozubci a plšíku lískovém z knihy Jak zvířata spí. Pak přišla na řadu bajka – nebajka o tygrovi a jeho krotiteli z knížky Slepice a televize a děti se s panem Dvořákem shodly na neobvyklé pointě. Při čtení kapitoly o bambusu z knihy Rostlinopis měly děti odhadovat, zda jsou autorova tvrzení pravdivá. Náhle pan Dvořák k překvapení všech přítomných vyňal ze svého batohu 2 kg pomerančů – ty pak posloužily jako odměna pro úspěšné řešitele neotřelých hádanek z živočišné i rostlinné říše. Kdo uhodl, musel si svůj pomeranč chytit.
Pan Dvořák dočetl a měl se k odchodu, zdrželi jsme ho však svými dotazy. Děti zajímalo nejen, kde pan spisovatel bydlí, kolik mu je let, jakou vystudoval školu a kde pracuje, ale ptaly se také, proč pro ně vybral k předčítání právě tyto knihy, co obnáší práce šéfredaktora časopisu, co sám čte či jak ho bavívaly hodiny slohu ve škole. Než se pan Dvořák vydal na autobusovou zastávku směr Praha, musel se ještě podepsat do knížek, čtenářských deníků, a některým dokonce na ruku.
Alžběta Ingrová