Spisovatelka Jana Šrámková v Sázavě 8. ledna 2015

Po příjezdu na náměstí Voskovce a Wericha v Sázavě neodolala paní Šrámková dle svých slov magickému spojení místní městské knihovny s cukrárnou, kde posléze zanechala svého manžela a děti, a příjemně naladěna dorazila do školy. V klubové místnosti na ni čekalo na 20 dětí z obou čtenářských klubů.

Mladá spisovatelka je autorkou dvou knih pro dospělé, z nichž jedna byla oceněna Ortenovou cenou. Pro děti napsala zatím jednu knížku, Putování žabáka Filemona, a jak jsme se dozvěděli, další dvě dětské knihy právě chystá k vydání.

Než začala paní Šrámková předčítat z Žabáka Filemona, uvedla děti do děje knížky a prozradila, co ji k napsání příběhu tří plyšových zvířátek inspirovalo. Hlavní hrdiny totiž přivezla s sebou – velkého plyšového žabáka Filemona a dvě malé ovečky, Peřinku a Bimbalku.

Žabák Filemon patřil holčičce s copánky tenkými jako myší ocásky. Jednoho dne na svém plyšovém těle objevil cedulku s nápisem „vyrobeno v První plyšové, s. r. o., Rtyně v Podkrkonoší“ a usoudil, že tam je jeho pravý domov, kam by se měl vrátit. A tak se spolu s ovečkami vydal na dobrodružnou cestu do svého rodiště. Kapitola, kterou paní spisovatelka přečetla, zastihla hrdiny na cestě vlakem, řešící právě otázku, jak dát vlaku znamení, aby zastavil. Vyprávění bylo natolik poutavé, že všichni napjatě poslouchali. Ticho přerušovaly jen výbuchy smíchu dokazující, že děti umějí ocenit autorčin smysl pro neprvoplánový jemný humor.

Předčítání vystřídala diskuse o tom, co nás vede k napsání nějakého příběhu. Paní Šrámková popsala, jak vznikl příběh žabáka Filemona – na začátku byl její autentický plyšák s cedulkou, děj zasadila do prostředí, které často vídala z okna vlaku a přála si tam někdy vystoupit, k čemuž se nikdy neodhodlala – do krajiny v Podkrkonoší. Dala pak prostor dětem, aby vyjádřily svůj pohled na věc, a pokračovala čtením kapitoly o putování zvířátek lesem. Naznačila, že hrdiny na cestě čekají mnohé překážky.

Nakonec nám paní spisovatelka poskytla podrobný návod, jak vytvořit příběh.  Je třeba držet se pěti důležitých bodů – za prvé musíme najít hrdinu, kterým může být klidně plyšák, robot, ségra či morče. Za druhé je třeba hrdinu obdařit povahou a vlastnostmi. Třetím, velmi důležitým bodem, na který spisovatelé často zapomínají a jejich příběhy pak postrádají děj, je CÍL. Bez hrdinova cíle příběh nedrží pohromadě. Ve čtvrtém bodu si ujasníme, co konkrétně hrdinovi pomáhá a co mu brání v naplňování jeho cílů. A nakonec zjistíme hrdinovy zvláštní záliby, schopnosti a chuti, jimiž se liší od ostatních postav.

Nápady na vlastní příběhy se jen hrnuly a děti by byly nejraději začaly hned psát. Čas se však nachýlil, a tak děti, než se rozloučily, ještě zahrnuly paní spisovatelku otázkami. Samozřejmě nechyběl dotaz na její věk, ale zajímaly se i o literární tvorbu.

Paní Šrámková byla mile překvapena reakcemi dětí. Při besedách ve školních třídách se totiž většinou setkává s žáčky, kteří zaraženě, pasivně sedí v lavicích. Děti v klubu se naopak chovaly spontánně, aktivně se zapojovaly do diskusí a dokonce projevovaly chuť psát! Těšíme se na další klubovou schůzku, až si napíšeme naše příběhy, a děkujeme paní Šrámkové za návod, jak na to. Mnozí z nás si budou chtít Filemona dočíst, takže v místní knihovně, sídlící nad cukrárnou, o něj zaručeně bude rvačka.