Povídání o životě a díle Josefa Lady a českých Vánocích Společná beseda pro žáky 5. ZŠ – s účastní klubových dětí

 

Josef Lada byl malíř, ilustrátor a spisovatel – pro mnohé z nás je to známá informace, ale s dětmi jsme si raději na úvod našeho setkání vysvětlili, co to přesně znamená. Ladovy ilustrace nás provázejí od raného dětství – ukázaly jsme si tedy nejprve leporela, a pokud je děti znaly, říkaly říkadla pod obrázky.

 

Když byl Josef Lada malý, maminka mu vyprávěla strašidelné pohádky – vzpomínkou na ně je jeho knížka Bubáci a hastrmani, o které jsem si s dětmi povídala.

 

Tady mě zaujal nejvíce Martin z našeho klubu, který jako jediný z celé třídy pohádku znal, znal odpovědi na moje otázky týkající se jmen hlavních postav a vývoje děje a byl na to náležitě hrdý. Martin ještě na konci června četl „velmi nerad“.

 

Josef Lada už jako dítě začal kreslit, ale byl levák. Ve škole se pak musel naučit psát a kreslit pravou rukou. To zdůrazňuji dětem schválně, protože leváků je mezi nimi dost a mají pocit, že píšou nebo kreslí hůře než praváci. První Ladovou knížkou je Moje abeceda, vydaná roku 1911 – většina dětí zná po rodičích či prarodičích. Vysvětlujeme si, co je to abeceda a recitujeme básničky u některých písmen.

 

Lada měl dvě dcery, starší Alenka se stala po tatínkovi malířkou a ilustrovala různé pohádkové knížky a také napsala knížku Abeceda – ukázky jejích ilustrací a rozdíly mezi obrázky Lady a jeho dcery (to si kupodivu děti dobře zapamatovaly a používaly ještě v Evině a Tomášově reflexi) jsme s dětmi zhodnotili.

 

O Ladově životě čtu ukázky z knihy Kronika mého života, kde je také pasáž o tom, jak u Ladů v Hrusicích slavili na konci 19. století Vánoce. Děti mají za úkol dobře poslouchat ukázku a pak přijít na rozdíly mezi Vánocemi tehdy a dnes. To je také hodně bavilo.

 

Lada se o Vánocích nejvíce těšil na slouhovo vytrubování. Obecní slouha na Štědrý večer vytruboval u každého domu vánoční koledu a v průběhu celého roku pak v obci sloužil jako ponocný – následovaly ukázky obrázků, výklad kdo to byl ponocný, jak pracoval – děti poznávaly podle obrázků. Dále povídání o tom, že v době Josefa Lady se na sv. Štěpána (2. svátek vánoční) chodilo koledovat (pouze chudé děti, ale chlapci i děvčata). Vysvětlili jsme si rozdíly mezi koledou a vánoční písní. Lada také nakreslil kalendář, kde na jednotlivé měsíce roku nakreslil různé činnosti, typické pro českou vesnici jeho dětství. S dětmi procházíme prosinec a leden – draní peří, ledování (nebyly ledničky), černá hodinka s vyprávěním pohádek – nebyla televize, Tři králové, mlácení obilí apod. Další částí jsou Ladovy knihy o zvířátkách (veselé učebnice), ale hlavně Kocour Mikeš a Chytrá kmotra liška. Děti, pokud nečetly, tak znají alespoň z večerníčku, a rozpovídají se.

 

Snažila jsem se z hlásících se dětí záměrně vyvolávat děti klubové, abych u nich posílila pocit, že jsou stejně dobré, jako všichni ostatní. Většinou věděly správně.

 

Beseda se uskutečnila v dětském oddělení Městské knihovny v Kolíně, připravila ji Mirka Jouzová (jedna z manažerek čtenářského klubu)