Těsně před začátkem schůzky se děti dozvěděly, že dnes bude schůzka ČK probíhat jinak, půjdeme si do knihkupectví koupit knihu, každý takovou, která se mu bude líbit. Spontánní odpověď většiny okamžitě zněla: „Já tady ale nemám tolik peněz!“ Co nastalo, když jsem je seznámila s faktem, že dnes peníze nepotřebují, že knihy, které si vyberou, dostanou jako dárek, bych přála vidět všem: fááákt jo? – my dostaneme knížku, knížku – HURÁÁ – já si koupím nějakou Aničku – já Poseroutku – mně by se líbilo něco z HUSÍ KŮŽE – já vůbec nevím, co si vyberu – tak dělejte, obouvejte se, ať jdeme – atd., atd. Babička, čekající opodál na vnoučka – prvňáčka, se slzami v očích konstatovala, že takovou radost z knížek u dětí nikdy neviděla.

Celou cestu, a pak i v knihkupectví samém, se děti chovaly naprosto skvěle a vzorně, některé jakoby posvátně. V klidu a s laskavým svolením paní prodavačky, která užasle přihlížela, si nejen prohlížely a vybíraly knihy pro sebe, ale zároveň stačily doporučovat ostatním, když objevily knihu, která by, podle jejich názoru, mohla zaujmout některého z kamarádů. Zážitkem bylo také pozorovat dva chlapce, kteří si vybírali knihu ze stejné edice a domluvili se na tom, že si každý koupí jiný titul, aby si po přečtení knihy navzájem půjčili (půjčování i soukromých knih funguje v rámci našeho ČK i celé třídy bez problémů). Byl to prostě „čtenářský koncert“. Úžas paní prodavačky nad neobvyklou situací dokazují její slova zákazníkům, kteří zavítali do knihkupectví v době naší návštěvy: „Nezlobte se, ale já se na vás vůbec nemohu soustředit, mé srdce plesá, mám knihkupectví plné dětí, které milují a znají knihy, to už nejspíš zase dlouho nezažiju…“ Zákazníci se vlastně vůbec nezlobili a také žasli nad „ojedinělým úkazem“. Při odchodu dostaly děti od paní prodavačky časopis a drobnou hračku. Odjížděla jsem ze školy a můj povznášející pocit ještě umocnilo to, co jsem postupně viděla – nejprve Vojta, na dalším rohu Martin a nakonec Bára stojí na chodníku s rodiči jiných dětí naší třídy, ukazují novou knížku a zaujatě vyprávějí… nejspíš o tom, co dnes zažili! No není to KRÁSA?