Kolín

Otevřený klub – Zbraslavice (24. 6. 2014) – škola v přírodě 3. A

Další z našich otevřených čtenářských klubů proběhl v rámci školy v přírodě ve Zbraslavicích v úterý 17. 6. 2014. Výjimečný byl zejména tím, že se celý uskutečnil v přírodě, na louce, na hřišti, u ohniště…Hlavními aktivitami bylo doporučování knih a dílna čtení. Jde o stěžejní aktivity běžných schůzek čtenářských klubů. Mohl se zúčastnit každý, kdo měl zájem, ať již jako aktivní účastník či pouhý pozorovatel.

Doporučování knih proběhlo metodou párového sdílení právě čtené knihy s co nejvíce účastníky, poté si vybrat jednu a tu sdílet se všemi účastníky najednou. (Dětí se ve sdílení a doporučování knih neustále zdokonalují, nejenže umí pohovořit o vlastní knize, ale nedělá jim problém seznámit se v krátkosti s knihou kamaráda, zeptat se doplňujícími otázkami na detaily, které ho zajímají, a pak knihu sdílet s ostatními. Velmi dobře se jim daří obecně vystihnout, pro jakého čtenáře kniha je, a obhájit svůj názor. Někdy čtenáře i konkretizují.)

Následující aktivitou byla dílna čtení – 20 minut tichého čtení a následný záznam do podvojného deníku. Úkol před četbou zněl: Vyber postavu a napiš, zda bys ji pozval či nepozval do Zbraslavic. Proveď obhajobu svého názoru (Proč?), popřípadě v knize označ důkaz (Co tě vedlo k tomuto názoru?), můžeš jej i ocitovat do podvojného deníku.

Setkání bylo zakončeno párovým a následně skupinovým sdílením záznamů v podvojném deníku.

Jedním z pozorovatelů otevřeného klubu byl i můj dlouholetý kolega Mgr. Vladimír Zeman, učitel 2. stupně, aprobace tělesná výchova – zeměpis, který je samozřejmě obeznámen s existencí a fungováním čtenářských klubů na naší škole. Zřejmě někdy i čistě náhodou část některé lekce zhlédl – ve chvíli, kdy zavítal do třídy z jiných důvodů a vyčkával na dokončení myšlenky dětí či dospělých, celé lekce se ale nikdy předtím nezúčastnil. Protože vím, že práce s dětmi ho zajímá, baví a naplňuje a že rozhodně pracuje přes rámec svých pracovních povinností (jeho aktivity, jak již aprobace napovídá, jsou ale spíše z oblasti sportu a tělovýchovy), velmi mne zajímaly jeho postřehy, názory, myšlenky, nápady, popřípadě otázky, které ho v průběhu sledování lekce napadaly. A tady je výsledek: 

„Sledoval jsem děti a své kolegyně a okamžitě mě napadlo, že to, co vidím je úžasné, devítileté děti si navzájem představují své knihy, hovoří o nich s neskutečným zápalem a na úrovni, kterou bych v tomto věku nečekal. Proběhlo mi hlavou, že vše nemůže být jakkoliv zinscenováno pro případné přihlížející, že nejde o žádnou rychlokvašku, ale o výsledek běhu na dlouhou trať, který si zaslouží obdiv všech přihlížejících. Děti jsou schopny vyjádřit své myšlenky a názory a obhájit je, a to nejen ústně, ale také písemně, vybrat z textu informace, zamyslet se nad chováním a charakterem jednotlivých postav, vytvořit otázky a odpovědět na ně, představit svou knihu a doporučit ji potencionálnímu čtenáři atd. Napadlo mě, že vše by mělo být dále zúročováno v jejich další školní práci (určitě i v hodinách zeměpisu) a vlastně v celém dalším životě. Ale je tomu tak? Bude existovat určitá návaznost ve vzdělávání a rozvoji těchto dětí? Jak je možné, že jsem během svého dlouholetého působení v oblasti školství nic podobného nezažil?

Byla by velká škoda zahodit vše, co bylo v dětech probuzeno.“

                                          Mgr. Šárka Fantová, Mgr. Vladimír Zeman