Hlavečník

V Hlavečníku se již stává tradicí, že v případě výjimečných událostí se scházejí oba naše kluby dohromady. Nejinak tomu bylo 14. 12. 2012. Ten den se sešli Hříbata i Knihomolové hned u tří příležitostí. Zaprvé bylo to naše poslední setkání v kalendářním roce a rovněž před Vánocemi, zadruhé byl den otevřeného klubu a v neposlední řadě jsme čekali milou návštěvu, zdravotního klauna Roberta Janče.

Na všechny stránky klubového setkání jsme se řádně připravili, a snad proto vše proběhlo v klidu a pohodě. Pozvali jsme rodiče a sourozence a někteří dokonce i přišli. Někdo pro ně dokonce upekl buchtu, jiný zas donesl vánoční cukroví. K vánoční atmosféře jsme chtěli dodat dárky, tak jsme konečně dětem předali klubové tašky a každé dítě dostalo svoji speciální záložku do knihy. Záložka je v podstatě zalaminovaná fotka příslušného dítěte, pořízená při nějaké klubové aktivitě. Na fotografii je pak osobní přání k Vánocům (a pot a krev klubové vedoucí Martiny).

Stěžejní část setkání i příprav tvořila Robertova návštěva. Dětem jsme dopředu řekli, kdo přijde, a ony zas vytvořily přání pro nemocné děti, které pak klaunovi předaly. Ještě než se s ním setkaly, musely se trochu zamyslet nad tím, kdo to vlastně klaun je. Společně jsme vytvořili na tabuli velkou barevnou myšlenkovou mapu.

Pak nastala nepopsatelná chvilka čiré radosti. To asi musíte zažít….

Po této pro nepopsatelnost nepopsané chvíli se z klauna Huga stal opět Robert Janč. Ten nám vyprávěl o své práci zdravotního klauna, přečetl nám humorně-dojemný příběh z knížky autentických příběhů zdravotních klaunů a pomohl zhodnotit naše předvídání. Musím říct, že i slova řečená bez rozmyslu, např. – působiště klauna – poušť, se ukázaly pravdivé, protože zdravotní klauni působí i v Izraeli, kde velkou část území pokrývají pouště.

Závěr setkání byl klaunsko-vánoční, děti dostaly dárečky vytvořené samotným klaunem – zvířátka vyrobená z nafukovacích balónků. Rozešli jsme se s radostí nebo aspoň s úsměvem.

Tereza Nakládalová,

vedoucí klubu v ZŠ Hlavečník