Hlavečník

Stejně jako v loňském roce jsme měli to štěstí a mohli prožít den otevřeného klubu v předvánočním čase. A tak jako před rokem jsme tento den vytvořili ze Hříbat i Knihomolů jeden velký čtenářský klub. Kupodivu a netradičně přišlo poměrně dost hostů – rodiče, vesměs matky, bývalí členové klubů, sourozenci členů, žáci druhého stupně. Zkrátka, bylo nás hodně.

Začátek jsme věnovali krátkému zamyšlení nad nemocemi. Proč zrovna toto téma, nebylo skoro nikomu jasné, ale věřili jsme, že časem se nám důvod vyjeví. Děti znaly spoustu nemocí, nejen z vlastní zkušenosti, také od známých, z televize a dokonce i ze čtenářského klubu (ať žije Mor, neštovice a jiné pohromy!) Dále jsme přemýšleli, kvůli které chorobě bychom byli nuceni jet do nemocnice a jak by nám tam asi bylo. Závěrem jsme zkoušeli vymyslet, co takového nemocného člověka může potěšit a co mu pomůže. Abychom na něco nezapomněli, vše jsme si úhledně zapsali.

Ač naše předvánoční setkání mělo mít mírně jiný program, než jsme v klubu zvyklí, nechtěli jsme připravit hosty o malou ochutnávku naší běžné činnosti, tzv. čtenářských aktivit. Knihomolové ukázali, jak si doporučují knížky a Hříbata strávila chvilku v malé dílně čtení. Na hostech bylo pouze, aby si vybrali a podle chuti se zapojili.

Po obligátní svačině k nám přišla “nečekaná” návštěva. Mistr uklízeč v doprovodu červené popelnice. Cílem jeho návštěvy mělo být propagovat svoji profesi mezi dětmi a mládeží. Nevím, zda se mu to podařilo, ale určitě se mu povedlo nás rozesmát a zaujmout (a to zdaleka ne pouze děti). Po písni doprovázené na ukulele ho vystřídal zdravotní klaun Robert Janč a stejně jako před rokem nám povyprávěl o své práci. Protože jsme se na začátku důkladně zamysleli nad tím, jaké to je být nemocný, jeho vyprávění pro nás nebylo ničím, co se nás netýká. Zároveň doufáme, že se s Robertem potkáme kdekoliv jinde, jen ne v nemocnici. Závěr setkání byl opět veselý, Robert vyrobil na přání spoustu zvířátek a laserových mečů z nafukovacích balonků.

Jaroslav, který byl na klubu hostem, ještě týden nemohl zapomenout na to, jak Mistr uklízeč plácal Sabinu koštětem po obličeji (ve skutečnosti něžně ometal), Vaška zaujalo, že i ten loňský klaun byl zdravotní. Většina dětí si zapamatovala refrén písničky a radovala se z balónků. Nám dospělým, ale i třeba Natálce, zas přišlo moc vtipné, jak Mistr uklízeč zakomponoval do své “přednášky” naše zápisky na tabuli. Závěrečný pocit, členů, hostů, ale i paní ředitelky, která s námi sdílela klub přes tenkou stěnu ředitelny, byl především radostný. Byl to pocit, že čtenářský klub je něco skvělého, co nás spojuje nejen v zájmu o knihy, ale i vlastnictvím nafukovacích zvířat a mečů a společným zážitkem obzvlášť povedené taškařice.

Pro čtenáře zaznamenala Tereza Nakládalová,

manažerka čtenářského klubu v ZŠ a MŠ Hlavečník