Liberec

Na konci školního roku jsme se s dětmi pokusily o zhodnocení, reflexi čtenářských klubů. Kluby u nás probíhají dva, pro mladší děti z druhých a třetích tříd a starší děti z čtvrtých a pátých tříd. Navštěvují je převážně děti s poruchami učení a děti ze sociálně znevýhodněných rodin.

 

Pro děti jsme vypracovaly jednoduchý dotazník, kde odpovídaly na otázky týkající se činnosti klubu, jak jej vnímají, co je na klubu baví a naopak nebaví, co by na klubu rády dělaly a co by změnily. Součástí dotazníku byl i „portrét čtenáře“, ve kterém nás zajímalo, jaké knihy děti v průběhu klubu zaujaly, jaké knihy čtou rády a jak hodnotí vlastní čtenářské dovednosti, jak vidí samy sebe jako čtenáře.

 

Výsledky ankety nás velmi mile překvapily, především v části, kde děti hodnotily klubovou činnost, která zahrnovala jak pravidelné krátké dílny čtení na úvod každého klubu, tak velké dílny čtení u starších dětí, lekce, zaměřené na předvídání, řízené čtení, vyprávění přečteného textu apod. Děti oceňovaly především čtení a povídání, některé i hry a kamarády. Kupodivu (a k naší radosti) by většina z nich uvítala více času na čtení, tedy především děti ze staršího klubu. Stejný dotazník děti vyplňovaly i v loňském roce, po třech měsících konání klubu. Tehdy si chtěly na klubu především hrát hry a čtení pro ně bylo nezáživnou až otravnou aktivitou, kterou by na klubu klidně postrádaly. Změna jejich postoje nás proto velmi těší a považujeme ji za jeden z největších úspěchů klubu.

 

Zajímalo nás také, co by děti na klubu změnily. Očekávaly jsme odpovědi ve stylu „více volnosti, méně aktivit“. Děti se ale věnovaly úplně něčemu jinému, a to klubové místnosti, v našem případě školní knihovně. Co by na ní chtěly změnit, zatím nevíme, každopádně se tomu budeme na začátku školního roku věnovat a budeme hledat společně řešení, aby se děti v klubu cítily příjemně.

 

V druhé části dotazníku, který jsme s kolegyněmi pracovně nazvaly portrét čtenáře, děti hodnotily vlastní čtenářské dovednosti známkou, tedy stejně jako ve škole. Děti mají tendenci se spíš podceňovat, ale většinou své schopnosti hodnotily velmi střízlivě a celkem výstižně.

 

V otázce, kde nás zajímalo, která kniha je v průběhu klubu zaujala, děti uváděly buď knihy, které dokázaly samy během dílen čtení celé přečíst nebo knihy, které poznaly při klubových aktivitách.

 

A jak si děti vybírají knihu? Až na výjimky shodně – podle obrázků. Víme, že děti mají s výběrem knih problém, nevědí přesně, co číst, jak poznat knížku, která je bude bavit. Ze začátku to pro ně byla takřka nepřekonatelná bariéra. Snažily jsme se proto dětem ve výběru pomáhat, postupně jsme děti poznávaly, zjišťovaly, co které může bavit, co je schopen přečíst, nosila jsme jim z krajské knihovny knihy, které odpovídaly jejich možnostem a představám. Naše poznatky se tak celkem shodují s uváděnými oblíbenými žánry, jichž se týkala jedna z otázek. I tak je to pro nás dalším vodítkem, jak dětem pomoci při výběru knih.

 

Radka Vojáčková,

manažerka čtenářských klubů v Liberci, knihovnice KVKL