Četli jste Řadu nešťastných příhod? Všech 13 nešťastných a smutných dílů? Pokud ano, tak znáte literaturu pro děti, která se zdá, že vlastně není dětská. Je zábavná, přesto smutná, chvílemi až tragická.  Přesně takové jsou i “Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton”? Smutné, vtipné, v řadě momentů nepokrytě didaktické – vypravěč přímo poučuje čtenáře o tom, co je ironie, metafora, seznamuje ho se světovou poezií, obrací se k němu. Je s podivem, že se dětem tato literatura líbí. Zřejmě se nejedná o univerzální čtení vhodné pro každého žáka. Knihu ocení spíš zkušený čtenář se smyslem pro specifický humor. Vhodná je ale i k společnému předčítání. U nás se líbila při večerním čtením jedné předškolačce a druhákovi. Ve škole ji téměř zpaměti umí šesťáci a sedmáci.

O čem vlastně příběh je? Slečna Penelopa Lumleyová , absolventka Akademie A. Swanburnové pro nadané dívky z chudých rodin, přijme místo vychovatelky u tří dětí. Dětí, které byly nalezeny v lese a zpočátku jen vyjí a chovají se jako vlci. Na vycpanou vlčici s hrůzou volají “mamáuuu”. Penelopa sama neví, kdo jsou její rodiče, stejně tak nemá tušení, kde se vzaly vlčí děti… kromě jiného ji ale mate to, že má stejnou barvu vlasů jako malí nalezenci. Navzdory řadě komplikací se Penelopa snaží děti naučit básně, základům matematiky, latiny – což je jedním ze zdrojů komiky, současně i poučením pro čtenáře.  Nové informace se autor dozvídá přímo od vypravěče – např. v úvodu jedné z kapitol: “Jistě už jste si povšimli, že  výroky lidí mohou být zároveň pravdivé a zavádějící zároveň. Říká se tomu předkládání selektivní pravdy a často se tento způsob se mluvy využívá v politických kampaních, reklamách na hračky i v jiných formách propagandy.”

Všechna tajemství kniha nevydá, v současné době je napsáno celkem 6 dílů, jen tři jsou přeloženy do češtiny, každý z nich ale přinese malý kousek odhalení.

Inteligentní a zábavné čtení nejen pro chytré děti, ale i pro jejich inteligentní rodiče a vzdělané učitele, kteří knihu mohou použít nejen kvůli napínavému příběhu, ale i díky možnosti ukázat svým žákům např. roli vypravěče a jeho postupy.

Pokračování Eragona, druhý díl série Odkaz Dračích jezdců, plynule navazuje na konec první části. Detailnost vyprávění, která akčnosti nic neubírá, posouvá čtenáře v ději pomalu vpřed. Na rozdíl od prvního dílu je kompozice Eldesta postavena na třech dějových linií, které se v dramatickém závěru velké bitvy protnou. Zajímavé na knize je, že každá dějová linka má pak vlastní styl vyprávění, s téměř žánrovým přesahem. Eragon, který v zemi elfů podstupuje výcvik, je představitelem příběhu téměř romantického. Pomalé zrání mladého až nezodpovědného hrdiny, přijímání životní role na prahu dospělosti a samozřejmě zakázaná láska.  Herojem knihy je ale Eragonův bratranec Roran, jeho příběh je dramatický, příběh vůdce exodu malého “národa”, nuceného zajít dál, než by chtěl on sám (a zřejmě i než by chtěl samotný čtenář číst). A nakonec mírně vedlejší vyprávění o dění v království Surda. Praktická velitelka Vardenů kontra zmatkářský vědec a král v jedné osobě, by mohly být vtipnou satirou o emancipaci žen, nebýt postavy prokleté dívky. Ta čtenáři připomíná, o čem vlastně čte a kdo je ústředním bodem celého příběhu: Eragon, ač z hlediska děje postava v tomto díle mírně opomíjená, nese celý smysl vypravování, a v tomto světle pak je napsán i závěr knihy, ten čtenáři připomíná, že stále jde o boj dobra a zla, těch, co jsou s Eragonem a těch, co jsou proti němu. 

Další díly edice Odkaz dračích jezdců jistě najdou své čtenáře i bez dalšího doporučování, protože Eldest je již větší čtenářské sousto a komu se zalíbí, bude chtít i přes náročnost pokračovat dál. Vyzrálost autora, a teď myslím více tu lidskou než spisovatelskou, předurčuje ale Brisingr a Inheritance spíše dospělým čtenářům.

Kniha je prvním dílem tetralogie Odkaz Dračích jezdců. Jedná se o klasickou fantasy a více méně nepřináší v tomto žánru nic nového, přesto je to kniha hodna čtenáře, a to nejen mladého a možná nezkušeného. Svět Eragona se nám rozkrývá v mnoha podrobnostech, má propracované zákonitosti, má svou uvěritelnou mytologii, státní zřízení, lidstvo i zvířectvo. Popisy scenérií světa příběhu tvoří kostru vyprávění, které – ač pomalé – je kupodivu strhující. Na první pohled možná nevýhoda popisných odboček je u Eragona jednoznačně jeho největší devizou. Jakobychom byli obyvateli jeho světa, chvílemi se jen tak procházeli jeho zákoutími a mohli prožívat svůj vlastní příběh. Eragon je v tomto směru velkou obrazovou knihou skrytou v množství slov.

Stejně jako jsou propracovány i jemná zákoutí světa Dračích jezdců, tak je velmi poctivě napsán i samotný příběh. Prastaré schéma vyvoleného slabého chlapce, který má spasit svět, krutý a mocný vladař jako protihráč, moudrý stařec pomocník, ztracená rodina, která se objeví v nečekanou chvíli v ještě méně očekávané roli…a samozřejmě také láska – mezi člověkem a elfkou, kde jen jsme to už četli? Proč ale ne?! Archetypální schémata nás provázejí od nepaměti, a u příběhu o pádu o povstání jednoho světa je tedy i přirozeně budeme očekávat. Literární bonus, který autor k němu přidává, je skryt především v postavách. Jsou neskutečně živé s velmi dobře propracovanými a vůbec ne plochými charaktery, můžeme zblízka sledovat jejich vývoj, být svědky jejich myšlenek a pocitů. A vlastně právě v této oblasti najdeme něco, co se klasické fantasy vymyká – postava draka. Safira je postavou se vším všudy, má svou povahu, své radosti i obavy, a čtenář může v nich číst, jaké to asi je být drakem.

 V množství vydávaných knih tohoto žánru je Eragon knihou, která by měla patřit mezi ty mladým čtenářům doporučené. Nese silný a srozumitelný příběh, obohacuje čtenáře živými postavami, které ho mohou vést k různým zamyšlením, poskytuje mu barevný a téměř hmatatelný svět, který je mu k dispozici, a navíc má jeden velký benefit ve svém autorovi – Christopheru Paolinimu totiž bylo pouhých 15 let, když začal knihu psát – a to je možná ta magická špetka koření, která z něčeho obyčejného dělá dílo hodné čtenáře.

• Dvousetstránkový román, bez ilustrací, malé písmo
• Dílo britského autora, téměř gotický román, napínavé, zpočátku komické, velmi čtivé
• Doporučeno nakladatelem od 10 let, záleží nejen na čtenářské vyzrálosti, možná bych doporučovala až starším dětem se zájmem o hororové příběhy. Příběh je strašidelný až hrůzostrašný, má náhlé překvapivé rozuzlení, které proměňuje román o dětech v nefalšovaný horor, každé dítě nemusí tento závěr dobře přijmout.
• Příběh dívky z Austrálie, která ve svých 14 letech zjistí, že má v Anglii rozsáhlé příbuzenstvo. Seznámí se s nimi až na pohřbu své babičky. Postupně tráví s matkou čas u jednotlivých příbuzných a dozvídá se, kdo vlastně jsou a kdo je vlastně ona sama.
• Aktivity v klubu –  úryvek v nějaké tématicky zaměřené lekci (strašidelné příběhy apod.),  k doporučování pro individuální četbu dětí zaměřených na tento žánr.

Na povrchu romantický příběh lásky dvou mladých lidí na prahu dospělosti má i hlubší vrstvy. Hudebnice Mia v něm v přítomnosti řeší nejzásadnější otázku, otázku života a smrti. Příběh se odehrává během čtyřiadvaceti hodin a zlomovým okamžikem je autohavárie, při které umírají Miiny rodiče a mladší bratr. Ona sama se ocitá na pomyslném prahu smrti.  Zbytek románu pak bloudí neviděna ostatními mimo své tělo a je svědkyní událostí, které se kolem ní dějí. Celý čas příběhu pak Mia zvažuje, zda má zůstat, nebo odejít za svou rodinou. Linie příběhu je neustále prokládána retrospektivními odbočkami, vzpomínkami, které vždy otevírá nějaká přítomná událost a které zároveň ladným stylem doplňují příběh do plnosti. Čtenář pak může spolu s Miou zvažovat, co ztrácí a získává tím kterým rozhodnutím. Kniha je velmi poutavá obsahem, kromě již zmíněné hlavní myšlenky nese mnoho dalších poselství. Ať už je to povzbuzení pro dívky být samy sebou, síla rodinných vztahů, přátelství, nekonvenčnost, která  nemusí být vždy výstřední, ale může být i nenápadná, moc citu a víry blízkého člověka – věří čtenáři, že člověk v kómatu je vnímá? Z literárního hlediska je příběh zajímavý též kompozicí, přítomnost je zde opravdu nynějším okamžikem vyprávěným v přítomém čase, vzpomínky pak v čase minulém. To posiluje pocit otevřenosti do budoucna, čtenáři mohou nerušeně předvídat, jak se Mia rozhodne pouze vcítěním se do postavy. Jiné indicie jim styl vyprávění prakticky nedopřává. Nabízí se též kontext s příběhem o Orfeovi a Eurydiké, ale především kontext osobní. Co já a smrt? Rodina? Láska? Přátelství? Kniha je prostorem k přemýšlení, které růžový nádech romantiky možná ulehčí, ale rozhodně nezlehčí.

• Autobiografický příběh švédské romské spisovatelky Katariny Taikon se odehrává v době kolem druhé světové války.
• Katici žije do svých sedmi let v relativním pohodlí dětského domova, kde se ocitla po smrti maminky. V dětském domově má kamarádky, se kterými zažívá spoustu legrace, často na úkor představ přiliš upjaté vychovatelky slečny Larssonové. Když si pro ni přijede tatínek, Katici poprvé v životě zjišťuje, že je Romka, i to, co všechno to v předválečném Švédsku obnáší. Zažívá ale také poprvé, jaké to je žít v rodině a zjišťuje, že má skvělou starší sestru.
• Kniha je doplněna celostránkovými dětskými ilustracemi vytvořenými na základě příběhu. Je členěna do krátkých kapitol se středně velkým písmem.
• Knížka je vhodná pro zdatnější čtenáře k vlastnímu čtení, lze ji postupně i předčítat nebo na jejím základě vytvořit čtenářské aktivity pro děti přibližně od 7 let.

Argo 2014, 221 s.

Komický příběh o dospívání pro všechny, kdo přežili pubertu. Život Michaela Swarbricka je v troskách. Jeho kámoš ho zatáhl do skandálu s dívčí šatnou, starší bratr chodí s holkou jeho snů, a když se jednou Michael vrátí dřív domů, zjistí, že z jeho rodičů se stali vyznavači nudismu a máma kvůli tomu dokonce strávila noc v base! A víte, co je výsledek tohohle řetězce nešťastných příhod? Podle učitelů má Michael problémy, a tak mu naordinují pravidelná sezení se školní poradkyní a rádobypohodovým „psychoušem“.

Na obálce je uvedeno ” Dojemně komický příběh – pro všechny, kdo přežili pubertu nebo ji právě prožívají” a ” Nástupce Adriana Molea” a já musím dodat: ” moc jsem se u toho bavila.” Několikrát mě při čtení napadlo, že my rodiče, ani netušíme, co našim dětem může připadat na nás trapné.

Textu je v knize celkem hodně, ale je dobře čitelný. Kapitoly krátké a vtipně uvedené. Ilustrace téměř žádná, asi by těžko ilustrátor vyjadřoval děj, vzhledem k tématu.
Kniha je určená dětem od 13 let, ale rozhodně pobaví i mladší děti.

V klubech lze s knihou pracovat po jednotlivých kapitolách. Dramatizací situací, ve kterých se hlavní hrdina ocitá, předvídání, jak by se děti zachovaly na místě Michaela, vyjádřením vlastní pocitů v situaci, kdy se jim nedařilo nebo se cítily trapně.

Naďa Rollová

„Romové si vyprávěli pohádky a někdy si je vypráví dodnes.“

• kniha romské autory Eleny Lackové (její vyprávění zaznamenala Milena Hübschmannová) není plná pohádek a není určena dětem. V ledasčem pohádku připomíná. Ve spontánním vyprávění ženy, která se narodila za první republiky v slovenské romské osadě, se setkáme s tajuplnými bytostmi i s drsnou realitou chudoby a rasové nesnášenlivosti. Vyprávěno věcně, jednoduše, bez sebelítosti (a to i v popisu osobně velmi těžkých situací jako je smrt dítěte), protože „každý si musí prožít své.“ Příběh rodiny a nejbližších sousedů Eleny Lackové je popsán na pozadí téměř všech pro někdejší Československo významných politických událostí, kniha je tak nejen poutavým životním příběhem, ale mnohdy i doplněním znalostí o minulém století
• jak již bylo řečeno výše, kniha není určena malým čtenářům, ale spíše dospělým. Pro okamžiky, kdy zatoužíme na chvíli se nechat vykolejit ze svých běžných povinností a užasnout nad jiným světem a kulturou či se ztotožnit se situacemi důvěrně známými
• doporučuji knihu všem nám, kteří se v praxi setkáváme s romskými dětmi. Je pravda, že většina z nich nežije v pospolitostech v knize popsaných, ale je jistě vhodné, abychom věděli, kde jejich nedávní předkové měli své kořeny

• delší (s obrázkem na cca 18 s.) romské pohádky romského autora
• zorientování se v jednotlivých pohádkách je náročné pro začínajícího čtenáře (množství postav), ten musí mít svého průvodce při čtení této knihy
• vhodnější pro starší pokročilejší čtenáře
• obsahuje mírně abstraktní ilustrace, které malé děti úplně nezaujmou, protože jsou vyvedeny v temnějších barvách
• obsaženy klasické aspekty romských pohádek
• jedna z mála současných nových knížek romského autora – možno v klubech využít jako nástroj motivace romských dětí ke vzdělávání se
• jde vlastně o přepsané tradiční romské lidové vyprávění, což je v textu hodně znát a bude v práci klubu jistě zajímavým způsobem využito

• knížka spíš pro rodiče, ale starším dětem lze vybrat vtipné úryvky pro předčítání
• zasmějí se hlavně ti, kdo mají mladší sourozence
• pro vlastní tiché čtení vhodné spíš pro děti 2. st. nebo pokročilé páťáky
• hustě psaný text rozdělený do kratších kapitol, téměř bez obrázků