Knížka vás na první pohled zaujme svou lehkou “stravitelností”. Je malého formátu, celkem úzká, na stránku se vejde do dvou desítek řádků, které mají velká písmena a široké okraje. K tomu množství dalo by se říct fantasrealistických ilustrací. Kniha, co nezkušenému čtenáři rozhodně nenažene strach. Téma už tak jednoznačně stravitelné nebude. Ilustrace na přebalu spolu s názvem slibují něco bláznivého, fantazijního a vtipného, vše zabaleno do svištící rychlosti příběhu. Ten se rozvíjí celkem tradičně pro příběhy dětských hrdinů – maminka mizí, starat se má otec – ale v zápětí neočekávaně přebírá hlavní roli právě on, táta, a od teď již nic tradičního nečekejte. Děti mizí ze scény, otec zažívá tu nejroztodivnější čarovnou jízdu časem i prostorem po boku dobrého přítele dinosaura, navzdory všem pirátům, upírům, domorodcům, mimozemšťanům i trpaslíkům. A k tomu – jako téměř vždy – jde o záchranu světa. Literární i filmová schémata, jsou rozehrávána a čtenář si vlastně užívá to nic nového pod sluncem, protože v zápětí je vržen do nové nicnovéhopodsluncem situace a samozřejmě v zápětí zas do nové…. Čtenáři v klubu mohou objevovat čtení v kontextech jako vědomého  užívání znalostí čtenáře autorem pro budování literárního díla. Proč to ten autor dělá? Jaký v tom je autorský záměr? Závěr knihy leccos odhalí, ale zároveň si jej můžete interpretovat z různých úhlů. V podstatě si můžete vybrat z okouzleného pohledu na svět a jeho nekonečna možností (nebo na nekonečno možných světů, jak je ctěná libost), či na realistické vysvětlení všeho kouzelného. Diskuze nad závěrem knihy bude jistě nevyhnutelná. A za zmínku stojí v souvislosti s rozuzlením i charakteristika jednotlivých postav: Říká se svět očima dítěte, ve významu údivu a  fantazie oprávněně? Autor svými postavami tvrdí opak. Určitě ne poslední potenciál textu je v možnosti kombinovat a tím i rozlišovat předvídání a fantazírování. Text vám nachystal tolik příležitostí pochopit jeho zákonitosti, vyjít z autorem daných indícií jak bude příběh pokračovat, vy to berete na zřetel, ale pak si v rámci předvídání zcela ne(z)řízeně můžete představovat věci nemožné. Vida, jaké literární poklady skrývá malá knížka o mléku!

Mrakodrapy

Číst knížky od Marky Míkové je podobné snění. Ani Mrakodrapy nejsou výjimkou, ale přes lavírování mezi fantazijními dobrodružstvími typu Alenky a bezmocným putováním podle Kafkových hrdinů, má kniha dva mnohem výraznější prvky. Optimistickou atmosféru místa a živoucí hřejivé vztahy mezi postavami.

 Knížka obsahuje tři povídky, které spojuje téma výškových budov a kromě prostřední – nejdelší  povídky Ema – jsou též posazeny do reálných míst, New York a San Francisco. Prostředí příběhu pak hraje v povídkách stěžejní roli, vytváří jedinečné genius loci, usměrňuje konání postav a v závěrečné povídce se dokonce stává samotnými postavami. Roli prostředí v příběhu může knížka v klubu představit. Zajímavostí autorčina podání je pak rozličný úhel náhledu na něj v jednotlivých povídkách. Všechny tři povídky jsou z prostředí mrakodrapů, první se ale odehrává na ulici mezi nimi, ve druhé jeden mrakodrap neopustíme až do závěrečných slov dlouhé povídky a ten poslední je sice příběhem lidí vně i uvnitř mrakodrapů, ale vyprávěn z velmi neobvyklé perspektivy.

 Také téma života ve městě, v početné lidské společnosti, kniha otvírá pro další zamyšlení. Nejsilnějším tématem jsou ale mezilidské vztahy, a to především mezi dětmi a dospělými. Zajímavý je právě opakující se motiv činného dítěte a pasivního dospělého, v klubu může být výzvou k hledání souvislostí jak s osobním životem, tak celkově s naší reálnou společností. Optimistický pohled dětí na svůj život pak nese vyznění všech příběhů na lehké a radostné vlně a rozečítající se děti by knížku i přes malá písmena měly zvládnout. Vzhledem k ústředním postavám zaujme spíše dívky, ale může stejně dobře oslovit všechny, kdo ještě neobjevili Ameriku!

Knížka britského autora, oceněná prestižní cenou Carnegie Medal. Je opravdu výborně napsaná. Doporučuji ji nejen dětem, ale i dospělým.

Dobrodružný příběh dvou bratrů, kteří žijí sami s otcem (matka jim zemřela). Příběh je psán v ich formě, vypravěčem je mladší z bratrů, který je poněkud zvláštní, jeho největší radostí je studovat životopisy katolických světců. Do života rodiny zasáhne nevídaná událost, kdy právě vypravěč najde tašku s necelým čtvrt milionem liber. Situace je ještě komplikovanější tím, že Británie zrovna přechází na euro, tedy do konce platnosti zbývá jen krátký čas. Odlišné pohledy bratrů a později i otce na to, co s penězi udělají, posouvají příběh kupředu, v knize nenajdete žádná hluchá místa. Výše zmíněnou zálibou mladšího bratra je kniha obohacena o úplně nevídaný rozměr, který svou téměř absurditou může pobavit, ale i dojmout. Nenásilně jsou zde řešeny morální otázky, např. zodpovědnost majetných k chudým. Autor se též zaobírá tématem nového prostředí – stěhování, nová škola, nový partner rodiče.

Kniha je bez ilustrací, tištěna běžným písmem knih pro dospělé. Je pro opravdu vyzrálé čtenáře, a to nejen z hlediska techniky čtení, nakladatelství ji doporučuje od 12 let.Ve čtenářském klubu by měla být předvedena takovýmto čtenářům lekcí, která bude sloužit jako „ochutnávka“.

Knížka je příběhem tří dětí – dva sourozenci a bratranec – kteří objeví zápisky svého ztraceného dědečka, které je zavedou k dalšímu objevu – létajícímu stroji Gravitonu. S ním samozřejmě vyletí, obletí celý svět a v závěru ještě najdou na opuštěném ostrově dědečka – trosečníka. Ač je příběh sám o sobě dost dorodružný, slouží pouze jako podklad pro úplně jiný žánr. Kniha je totiž nefalšovaný cestopis pro děti. Je psána jako deník, jsou zde cestovní údaje, zeměpisné, historické a přírodopisné údaje, záznamy o setkání s různými kulturami, ekosystémy, významnými stavbami. Ráz deníku je podtržen i vizuálně a vlastně přímo hmatatelně. Knížka je hravá, plná vlepených sešitků, posuvných kukátek, obálek s dopisy. V neposlední řadě je bohatým zdrojem informací podaných velmi čtivě a zajímavě.

Zaujmout může především děti (dívky i chlapce zhruba od 10 let), které mají rády encyklopedie, a může být pro ně můstkem k beletrii. Má ale nespornou výhodu – stejně jako encyklopedie – že si ji mohou půjčovat děti různých zájmů a věku a vždy si v ní pro sebe něco najdou, aniž by četly celý příběh.

Pro svoji vrstvenost má velké využití v klubu, kromě informačních návazností – třeba práce s internetem, encyklopediemi apod. – může rozvinout diskuzi o situaci, ve které by byly děti nuceny postarat se samy o sebe, o nutnosti spolupráce atd.

• komiks plný uměleckých ilustrací
• dobrodružný a zároveň poetický příběh chlapce (cca 14 let)
• Pepík je outsider ve škole, je ale člověk plný fantazie, poetiky, s citem pro druhé, miluje knihy. Jeho příběh obsahuje nezdary ve škole, první lásku, setkání s tajuplným člověkem, tajemná zákoutí města, fantasy příběh (vše v jednotě vyprávění)
• pro vyzrálejší čtenáře – chlapce i dívky – spíše kvůli obsahu než formě
• aktivity v klubu – jakákoliv práce s ilustrací, četba s předvídáním, alternativní rozuzlení, propojení s vlastním životem – úvodní část „Hoď kámen do vody a svět už nikdy nebude takový, jako býval.“ – Chtěl bys to? Co by se mělo změnit?…

Kniha na první pohled lákavá, netradiční, ale ne avantgardní, tedy něco jako zajímavá dobrá reklama. Druhý pohled je ovšem s tím prvním ve výrazném rozporu. Kniha je netradiční, ale spíše než zajímavou reklamu připomíná klubový film pro pár vyvolených. To potvrzuje i mé pozorování v přístupu dětí z klubu k této knize. Z počátku se o ni téměř praly, brzy ji však odkládaly jako něco, čemu nerozumí, co je na ně příliš složité. Hugo je takový. Lákavý spojením obrazové linie příběhu, ilustracemi, které nejen dokreslují děj, ale jsou jeho nositely, s klasickým textem. Celý děj je přes atraktivnost různých dějových zákoutí poněkud staromilský, slibně se rozvíjející zápletka děje skýtá trochu neuspokojivé rozuzlení. Lépe řečeno velmi uspokojivé pro jemné duše se zálibou v historii a to nejlépe kinematografie. Přesto má kniha jedinečnou atmosféru – té napomáhá i grafická úprava knihy. Příběh v podstatě sledujete na filmovém plátně, sám  je filmem o filmech a samozřejmě byl též zfilmován. Film Martina Scorsese by mohl být motivací prožít Hugovo dobrodružství i na jiném plátně, tedy knižním.

Dětem a zvláště těm, které mnoho ještě nepřečetly, může kniha přinést jeden jediněčný zážitek – pocit vítězství nad 530 stránkovou bichlí. Mně četba trvala něco kolem dvou hodin a i kdyby ji dítě četlo hodin deset, zdolání tlusté knihy je pro téměř nečtenáře silně povzbuzující. V klubových aktivitách by byl zajímavý pokus převyprávět, lépe ještě písemně, děj vyprávěný pouze obrázky a naopak nakreslit děj psaný. Tak by mohly z jednoho Huga vzniknout hned čtyři varianty – originál Selznick, přetvořená klubová verze, Selznick – klubová verze textová a Selznick – klubová verze obrazová. Byl by Hugo všude stejný?

Hugo má své místo v klubové knihovně, nevíme přece, zda vedle nás vyrůstají samí sledovači Ordinace a Ulice, nějaké procento potenciálních Antonionovců a Lars von Trierovců mezi dětmi bude a Hugo jim může pomoct neztratit se v nudné šedi průměru.

Představte si, že jste pes. Navíc pes, o kterém ostatní říkají, že není vůbec hezký. Takový je hlavní hrdina knížky Pes paličák. Už od narození se musí potýkat s řadou těžkostí, žije na skládce, a když mu zemře nejlepší přítelkyně, vydá se hledat do města někoho, koho by si “mohl ochočit”. Není to tak snadné, jak si myslel. Dívka – Kdoule – která si ho najde v útulku – má řadu jiných zájmů, a o psa brzy ztratí zájem. Pes uteče a hledá nové přátele.  Příběh je nejen velmi napínavý, ale i dojemný. Jak je pro Pennaca typické, nevyhýbá se náročným tématům, jako je strach, osamění, ztráta přítele. Přesto je text často vtipný a je možné ho předčítat i předškolákům. Pes paličák je jedna z knih, která bude bavit mladší i starší děti a samozřejmě i jejich rodiče a učitele.  Díky hlavní postavě – zvířeti – se děti snáze do děje vžijí. Kniha nám dává řadu prostoru společně s dětmi hovořit o jednání lidských i zvířecích postav. Z formálního hlediska se můžeme zabývat perspektivou vypravěče -  v příběhu Pes paličák je hlavním hrdinou, ačkoliv sám své příhody nevypráví, jsou podávány z jeho úhlu pohledu.

Bertík a Čmuchadlo patří mezi knihy, které možná ledacos připomenou i nám dospělým. Hlavním hrdinou je chlapec Bertík, který jede na prázdniny se svou maminkou a jejím novým přítelem. Navzdory tomu, že se k němu oba chovají velmi hezky, nechce s nimi Bertík být. Navíc ne na chalupě, kde nikoho nezná.  Nechtěně způsobí zranění jedné z přítomných dívek, je mu to líto, ale omluvit se nedokáže. Cítí se opuštěný a velmi ukřivděný.

To, co Bertík prožívá, je velmi reálné a jistě to zažilo mnohé dítě v podobné situaci. Kniha nemusí zaujmout jen děti, jejichž rodiče se rozvádějí a zažívájí podobné těžkosti jako hlavní hrdina. Velmi silně je v knize popsán pocit křivky, a ten může dítě ( i dospělý) prožívat i při jiných příležitostech. Autorka si velmi šikovně poradila s tím, jak chlapce z jeho sebelítosti vyvést – umožnila mu setkat se s “Čmuchadlem”, tvorem, který pomáhá osamělým dětem. Pohádkový motiv umožní nabídnout dětem poučení z úst někoho, komu mohou “důvěřovat”.

Slabou stránkou knihy je popis Bertíkových myšlenek, někdy nepůsobí příliš věrohodně. V klubech je možné dětem přečíst jen jednu kapitolu a zabývat se s nimi motivy jednání postav. Text je natolik emotivní, že na něj pravděpodobně začnou spontánně reagovat.

Další vtipná, ale i dojemná knížka od autora Babičky drsňačky či Pana Smraďocha.

- 264 stran textu psaného větším písmem (v kratších kapitolách) a vtipných černobílých ilustrací.

- Vhodná pro samostatnou četbu i pro využití v čtenářském klubu.

- Problémy, se kterými se hlavní hrdinka potýká: alkoholismus (otec), nevlastní rodičovství (macecha), šikana (spolužačka).

- Hlavní hrdinka Zoe to vůbec nemá lehké. Maminka jí zemřela, když byla ještě malá. Tatínek přišel o práci v továrně na zmrzlinu, přivedl jí nesnesitelnou macechu a časem se dal ještě na pití alkoholu. Krom toho Zoe šikanuje spolužačka Tina. Aby toho nebylo málo, Zoe umřel její milovaný křeček Zázvorka. Ze smutku ji vytrhne až krysí mládě, které se jednoho dne objeví v jejím pokoji. Ochočí si jej a všude ho nosí s sebou, což způsobuje další nepříjemnosti (Zoe je vyloučena ze školy). A stane se ještě větší katastrofa – krysu Armitage odchytí Burt, deratizér a prodavač hamburgerů v jedné osobě. Není nutno prozrazovat, jaké má s těmito zvířátky úmysly. Nakonec samozřejmě vše se Zoe i jejím tatínkem dobře dopadne.

• Hrdinkami detektivního příběhu německé autorky jsou sestřenice Lucka a Patricie, které tentokrát ještě s Patriciinou pubertální sestrou tráví velikonoční prázdniny v penzionu prarodičů na venkově. Lucka s dědečkem jsou milovníky slepic, chovají na zahradě několik plemen a Lucka se rozhodne veřejně vystoupit proti klecovému velkochovu slepic.
• Po velké noční bouři se však v poklidné obci, kde žádná drůbežárna není, objeví na různých místech několik zubožených slepic. Děvčata se snaží přijít věci na kloub a zahajují napínavé pátrání.
• Zároveň své trable řeší Petra, starší sestra Patricie, která dokonce zmizí.
• Dívky nakonec objeví nelegální drůbežárnu tam, kde by to nikdo nečekal, a pomůžou najít i ztracenou Petru.
• Čtivý a docela napínavý příběh obsahuje i spoustu zajímavých detailů ze života hrdinek i dalších obyvatel vesnice.
• Text je rozčleněn do kapitol vyprávěných ich-formou střídavě vždy jednou z hrdinek. Kniha je určena spíše děvčatům, i když detektivní zápletka by mohla zaujmout i leckterého chlapce. Hodí se pro samostatné čtení.
• Při práci ve čtenářském klubu by bylo možné využít téma životních podmínek zvířat k diskusi, ideálně v rámci dílny čtení.

A. I.

• Příběh dvanáctiletého Američana Rafa Katchadoriana, přemýšlivého citlivého kluka, který se ve škole cítí jako ve vězení a po přestupu na druhý stupeň se rozhodne, že svůj postoj dá najevo promyšleným systematickým porušováním všech nesmyslných pravidel školního řádu.
• O svých plánech vede vnitřní dialog s imaginárním kamarádem Mlčenlivým Leonardem a vše si pečlivě zaznamenává do deníku, který také bohatě ilustruje.
• Z Rafa je školní průšvihář a hrozí mu vyloučení ze školy, když si jeho výtvarného nadání všimne jedna z učitelek a doporučí mu přestup na uměleckou školu.
• Čtenář nahlédne i do hrdinova rodinného zázemí – Rafe neví nic o svém otci, žije s matkou, mladší sestrou a matčiným přítelem, kterého nesnáší. Rafova matka je sice velmi chápavá, ale nemá na své děti čas, musí celé dny trávit prací v restauraci, aby uživila je i svého nezaměstnaného přítele.
• Kniha je napsána ich-formou, Rafe se často obrací přímo na čtenáře, oslovuje ho, ptá se na názor. Text doprovází množství černobílých ilustrací – kreseb z Rafova deníku. Vzhledem k složitějšímu tématu i délce a charakteru textu bych knihu doporučila k samostatnému čtení starším zdatnějším čtenářům.

A. I.

• Rafe Katchadorian byl přijat na uměleckou školu, musí se však s matkou (která se naštěstí rozešla se svým přítelem hrubiánem) a sestrou nečekaně přestěhovat k babičce do velkoměsta. Restaurace, kde pracovala, totiž vyhořela a ona přišla o práci a tak i o možnost platit za pronájem domu.
• Do sedmé třídy tedy Rafe nastupuje na prestižní velkoměstskou výtvarnou školu. Díky talentu se mu daří obstát mezi spolužáky, studium ho baví a dokonce si najde i kamaráda. Ten ho ale zatáhne do víru všelijakých průšvihů a nakonec zradí.
• Čtenář se dozví, jak je to s Rafovým imaginárním přítelem Mlčenlivým Leonardem a spolu s Rafem zjistí také pravdu o jeho otci.
• Příběh končí optimisticky – Rafova rodina se stěhuje zpět do malého města, kde matka nachází zaměstnání a Rafe přestupuje na místní uměleckou školu. Návrat oslaví výstavou vlastních obrazů a kreseb.
• Kniha, stejně jako předchozí díl, se bude líbit starším dětem (asi od 4. ročníku), které čtou s porozuměním.

A. I.

• Napínavý příběh desetileté Wilmy Tichošlápkové se odehrává na ostrově, o němž nikdo na světě neví, protože není zanesen v mapách. To je výchozí situace pro autorčinu fantazii, která stvořila podivný svět rozdělený hranicí na dvě poloviny a obydlený lidmi oplývajícími všemožnými nešvary a vrtochy.
• Wilmě je souzeno žít v dolní části ostrova určené spodině, zatímco horní část obývají vyvolenější. Wilma žije v nevlídném sirotčinci pod nadvládou zlé ředitelky. Ta si pravidelně přivydělává zajišťováním sluhů z řad dětí ze sirotčince pro obyvatele Horní části. Tak se Wilma dostává do služby k nevrlé paní Koželuhové, kde se spřátelí se zanedbaným bíglem a zjistí, že hned v sousedství bydlí její idol, proslulý detektiv Goodman. Wilma podrobně zná všechny případy, které vyřešil a touží být jeho učednicí. Přes detektivův nesouhlas se snaží pomáhat při pátrání po zloději vzácného drahokamu, přičemž se zaplétá do různých průšvihů a ocitá se v nebezpečí života. Složitý případ, v němž nechybějí mrtvoly a popis drsných praktik zloduchů, je nakonec díky Wilmě a jejímu bíglovi vyřešen, Teodor Goodman přijímá Wilmu do služby a ona, konečně obklopená bytostmi, které ji mají rády, může začít pomýšlet na vyřešení záhady svého původu.
• Kniha je poměrně obsáhlá, písmo drobnější, ilustrací je minimum, proto ji lze doporučit k samostatnému čtení zdatným čtenářům, kteří se dobře vypořádají se složitějším příběhem s mnoha postavami, odbočkami a zápletkami. Určitě je vhodná také pro předčítání na pokračování.

A. I.

• Autor se zjevně inspiroval úspěchem Deníků malého poseroutky a vytvořil podobně vtipný, napůl komiksový příběh šesťáka Nateho. Nate je inteligentní, ale má pověst průšviháře, často se mu proto dějí různé nespravedlnosti. Kniha je záznamem jednoho dne v jeho životě a líčí sled nedorozumění a průšvihů ve škole završený rekordním počtem poznámek.  Nate  ráno dostane od spolužáka čínskou sušenku štěstí s věštbou „Dnes všechny překonáš“. O to se také celý den ve škole poctivě snaží a nakonec skutečně všechny překoná.
• Kniha je vhodná pro samostatné čtení dětí, které již nemají potíže s porozuměním čtenému textu. Bude se líbit klukům i holkám se smyslem pro humor, a možná i jejich rodičům. Charaktery učitelů jsou vykresleny opravdu barvitě a s notnou dávkou sarkasmu.

• Další z příběhů klukovské party z pražských Holešovic ve složení Bořík (vypravěč), Aleš, Mirek a Čenda. Tentokrát mají významnou roli také holky  Palhounová a Teckertová, které vymyslí plán, jak originálně strávit víkend. Pozvou několik spolužaček a spolužáků včetně šplhouna Bohouška do prázdného penzionu, kde uspořádají párty u příležitosti setkání po deseti letech. Všichni mají za úkol chovat se tak, jako by byli o 10 let starší. Každý má vymyšleno nějaké zajímavé zaměstnání a Bohoušek předstírá, že je šlechtic. Mirek s Boříkem se v průběhu víkendu snaží vypátrat, zda má šprt Bohoušek skutečně urozený původ, což se nepotvrdí.
• Zápletka je zajímavá, i když těžko uvěřitelná. Autor používá bohatou češtinu a některé výrazy v textu vysvětluje. Velmi vtipné jsou postřehy ze soužití Boříkových rodičů nebo líčení Boříkových trablí s nerudným sousedem Všetičkou.
• Kniha čítá 164 stran textu psaného drobnějším písmem a obsahuje pouze 1 ilustraci. Příběh je poměrně složitý, protože Bořík při líčení víkendu v penzionu často odbočuje do minulosti, k rodičům a nesnesitelné tetě Hermíně, k sousedovi či učitelům i podrobněji k jednotlivým spolužákům. Doporučila bych ji k samostatnému čtení šikovnějším starším čtenářům (asi od 10 let).

• Dětský thriller pro pokročilé čtenáře nás opět přivádí k Bulíkovi a Líze, kteří spolu s doktorem Proktorem a dalšími přáteli přijdou na kloub nebezpečí číhajícímu na Norsko a potenciálně i na celý zbytek světa z rukou zákeřných měsíčních chameleonů.
• Jde o knížku pro zkušené čtenáře, vhodnější pro vlastní tiché čtení – děj kapitol na sebe navazuje a znalost kontextu je nezbytná pro orientaci v nich.
• Rozhodneme-li se představit knížku v rámci klubového setkání, nechme děti např. předvídat další děj – jednotlivé kapitoly nejsou až tak dlouhé (na cca 8 stran), což je při hlasitém čtení pro jedno setkání udržitelný rozsah i za předpokladu doplnění rozvíjejícími aktivitami.
• Použijme tuto knížku k nalákání dětí k plnohodnotné dílně čtení, děj je zábavný, svižný až akční, děti se nebudou chtít odtrhnout.

• Kniha je součástí knižního cyklu o kočce Ka, která žije v Británii s chlapcem Topherem, ale má zvláštní schopnost – umí cestovat časem.
• „Rozpadá se“ na dvě části – první z nich vypráví o tom, jak se přibližně desetiletý kluk musel s otcem a jeho druhou ženou přestěhovat do jiného města, kde je mezi novými spolužáky chlapec, který mu z nepochopitelného důvodu ubližuje. Dokonce se pravděpodobně vloupá k Topherovi domů a napíše mu výhružný vzkaz. Rodiče Topherovi nevěří, jedinou jeho útěchou je tedy jeho kočka Ka, ta si ale zase zmizí do minulosti, kdykoliv se jí zachce.
• První část zajímavým způsobem řeší šikanu – chlapec nemá problém se svěřit blízkým, ale nikdo mu moc nevěří.
• V nejnapínavějším okamžiku první části se chlapec dostane do Británie v době římské nadvlády – je synem náčelníka a snaží se pomoci, aby jeho kmen nebyl Římany zničen… Občas zde jde i o život. V rámci příběhu se čtenář dozví mnoho skutečných reálií ze starověkého Říma, dle mého názoru chvílemi i trochu nepřirozeně sdělených. Tento způsob psaní ale může být inspirativní např. pro učitele dějepisu – mohou třeba s žáky hledat reálie, případně je nechat napsat vlastní text vztahující se k určité historické době. Ale to se týká spíše dětí na konci I. stupně či na začátku II.
• Kniha je vhodná pro samostatné čtenáře přibližně ve věku hlavního hrdiny. Mohou ji využít při dílně čtení nebo při domácím čtením. Nabídnout ji můžeme i zájemcům o historii, případně dětem, u nichž se domníváme, že mohou řešit i šikanu.
• Pro čtenářskou lekci kniha moc vhodná není, neobsahuje krátké ucelené části, resp. šlo by např. vybrat jen část kapitoly popisující situaci „šikany“ a otevřít tak v případě potřeby s žáky toto téma.

• Hlavním hrdinou dobrodružné knihy pro děti přibližně od 10 let je elegantní, zdvořilý a současně velmi drsný detektiv Smrtislav Hezoun. Jméno není náhodné – Smrtislav je kostlivec, muž, který zemřel před několika desítkami let a z neznámých důvodů se vrátil zpět. Krom toho, že je Smrtislav kostlivcem, je i čarodějem. Hned v začátku knihy dojde k propojení běžného světa tak, jak ho známe, se světem kouzelným. Dvanáctiletá dívka Štěpánka z malého irského města zdědí dům po svém podivínském strýčkovi – úspěšném spisovateli fantazijních příběhů. Štěpánka postupně zjišťuje, že její strýček věděl o kouzelném světě, jehož se ona sama brzy stane součástí, a to přímo jako pomocnice detektiva Hezouna a přímo vprostřed obrovského nebezpečí. Štěpánka se rozhodne vzdát života normální dívky a ponoří se do světa personifikovaného boje dobra proti zlu.
• Kniha je vhodná spíše pro samostatné čtení zdatnějších čtenářů od 10 let výše, je relativně dlouhá, bez ilustrací. Zaujme i dospělého čtenáře. Je vtipná a velmi napínavá, v řadě momentů připomíná detektivky R. Chandlera.
• Případnou lekci je možné připravit z jakékoliv kapitoly, může sloužit jako ochutnávka pro samostatné čtení, i předčítání posluchače pravděpodobně zaujme, zřejmě budou zvědavi, jak příběh bude pokračovat dál.
• Nicméně je vhodné práci s knihou zařadit až u starších klubových dětí či knihu doporučovat pro samostatné domácí čtení či v rámci dílny čtení zkušenějším čtenářům.

• Jedenáctiletý Ben je jedináček, oba jeho rodiče jsou plně zaujati tanečními soutěžemi, takže na svého syna nemají moc času, respektive ani je nenapadne, že by se mu mohli věnovat. Dívají se na televizi nebo chodí na vystoupení různých televizních tanečníků. Každý pátek tedy musí Ben na návštěvu ke své babičce, k níž chodí vysloveně nerad, až s odporem. Babička se mu zdá nudná, nevzhledná a k tomu i smrdí kapustou, navíc pořád prdí. Jednoho dne ale Ben u této nezábavné babičky najde krabici plnou nejvzácnějších klenotů a rozhodne se zjistit jejich původ. Postupně rozmotává babiččinu tajnou vášeň – krádeže (úspěšné J) klenotů. Ben je okouzlen a začne se na babičku dívat úplně jinýma očima. Tráví s ní spoustu času, s napětím poslouchá její vyprávění. Nakonec se sám rozhodne naplánovat loupež britských korunovačních klenotů. Babička souhlasí pod podmínkou, že je hned druhý den vrátí. Navzdory babiččině nemoci se o loupež pokusí.
• David Wallims je přirovnáván k Roaldu Dahlovi – a opravdu mezi nimi určitá podobnost je – Walliamsovy knihy jsou o dětech v nelehké situaci, je v nich vždy nějaký náznak řešení, leckdy trochu nevěrodný, nicméně z hlediska pocitů dítěte pravdivý. Oba autoři jsou velmi vtipní.
• Babička drsňačka je kniha zábavná, chvílemi smutná, ale rozhodně napínavá. A co je důležité – neobyčejně vtipnou formou řeší závažná témata – vztah mladých lidí ke starým a v neposlední řadě i smrt blízkého člověka – tím je kniha skutečně výjimečná. Happyend, požadovaný v dětských knihách, totiž není v tom, že Ben si s babičkou začne užívat hezkých dní, ale právě v tom, že ji pochopí, navzdory všemu, co nebylo tak, jak si původně myslel.
• Vzhledem k rozsahu knihy, její grafice i náročnosti příběhu je titul vhodný spíš pro samostatné čtenáře od asi 10 let, v klubech se staršími děti je možné ji využít k předčítání na pokračování – příběh je skutečně vtipný. Vytvoření samostatné lekce bude zřejmě náročné, protože příběh je ucelený, nicméně jistě lze kus z knihy v klubu přečíst v rámci doporučování knih.

• Trochu neobvyklý příběh, jehož hlavním hrdinou je dospívající chlapec Denis, který žije pouze s otcem a starším bratrem. Denis prožíval velmi těžce odchod maminky a stále mu chybí někdo blízký, proto je velmi rád, když se spřátelí se spolužačkou. Oba je spojuje zájem o módu a krásné šaty – u dívky to není nic neobvyklého, ale Denis se za svou zálibu stydí. Jednou Líza Denise přemluví, aby si oblékl dívčí šaty – vše je velmi zábavné, až do chvíle, kdy Denisovi spadne paruka a poznají ho spolužáci i učitelé. Denis je vyloučen ze školy.
• Zápletka je velmi zvláštní a dospělý čtenář chvílemi neví, kam až se příběh bude ubírat. V závěru je ale zřejmé, že stěžejním poselstvím knihy je povzbudit dětské čtenáře, aby se nebáli být jiní, osobití, sami sebou…, navzdory tomu, co říká okolí (a to je leckdy důležité sdělení i pro dospělé čtenáře).
• Popis rodinného zázemí Denise, žijícího v neúplné rodině, může také pomoci dětem, které se ocitly v podobné situaci, vidět, jak se s problémem vyrovnával jiný, byť fiktivní, chlapec.
• Kniha zaujme chlapce i dívky asi od deseti let. Denis, ačkoliv má některé dívčí zájmy, hraje výborně fotbal a je mistrem střední školy. Ačkoliv popisované problémy jsou spíš smutné, je v knize řada vtipných míst a nakonec i vše dobře dopadne.
• Kniha obsahuje relativně málo ilustrací a na první pohled i dost textu, ale psaného velkým písmem s dostatečnými rozestupy mezi řády, dohromady tedy příběh rozsáhlý není. Pro některé začínající čtenáře uvedeného věku může být kniha jednou z prvních samostatných knih, které přečetli.
• V klubové práci je možné použít ji v případě, že klubový vedoucí přečetl celou knihu a nastíní kontext, v podstatě jakoukoliv kapitolu – podle problému, který chce vedoucí s dětmi řešit. Vedle hlavního motivu za zmínku stojí téma přátelství i to, co všechno pro své přátelé můžeme a chceme udělat.

• příběh chlapce z chudinské čtvrti odehrávající se za druhé světové války (na začátku války je mu 7 let), dobrodružné, místy velmi vážné
• drobné písmo
• málo obrázků, jen černobílých
• 177 stran, 8 kapitol (= jednotlivé roky 1938-1945)
• pro začínající čtenáře a mladší školní děti náročnější, důležité pro pochopení je i určité historické povědomí

• kniha, která začíná slovem „ketáčaz“, je přesně taková, jak vypadá. Tajemná a obrácená. Hned na začátku se dozvídáme, že knihu píše holčička Hredka, která se proměnila v ředkvičku, pak v duhu, … a nakonec zase v holčičku. Díky setkání s papuchalkem se dostane do Skandinávie. Vyprávět, o čem knížka je, není vůbec snadné, dějí se zde různé zázraky a nepochopitelné návaznosti. V ledasčem kniha připomíná záznam snu. Co je ale v knize naprosto reálné, je popis vztahů a pocitů malé holčičky i ostatních hrdinů
• je vhodná pro samostatné zdatnější čtenáře od přibližně osmi let. Zaujme pravděpodobně více dívky než chlapce
• je psána menším písmem, text je relativně obsáhlý
• v klubové práci lze pracovat s jednotlivými kapitolami, protože jsou relativně obsahově uzavřené. Zajímavé jsou skandinávské reálie doplněné ilustracemi naší projektové výtvarnice Darji Čančíkové

• kniha plná pohádek – převyprávěných a upravených klasických z nejrůznějších zemí i vlastních autorských. V každé pohádce je okamžik, kdy budeme napjatí, jak se děj bude vyvíjet dál. A mnohdy se ten okamžik zopakuje vícekrát. Autorka má zálibu ve vyprávění, často odbočí, doplní detail, vysvětluje. Pracuje i s tím, co si čtenář myslí. Vzniká velmi zábavné a napínavé vyprávění, při němž se pobaví děti i dospělí. Příběhy jsou skutečně různorodé, některé z pohádek připomínají Pohádky tisíce a jedné noci, jiné Werichovy pohádky. Velmi pěkně a barvitě jsou v knize popsána prostředí, v nichž se děj odehrává.
• kniha je pro samostatné čtení vhodná spíše pro starší, cca desetileté zdatné čtenáře. Je psána malým písmem a obsahuje relativně velké množství textu.
• v klubech je možné vybrat k předčítání jen jednotlivé pohádky a pracovat s nimi např. metodou řízené čtení či čtení s předvídáním. Některé z příběhů je možné použít i pro výuku vlastního psaní u dětí na II. stupni.

Tato velice dobře napsaná kniha upoutá i vedoucí klubu, proto doporučuji. Autorovi se povedlo docílit hororové atmosféry, nazvěme ji třeba staroanglické. Atmosféry strachu z tušeného zla, které číhá v mlze, stínu, za zrcadlem… Zlo je zde – a to vidím jako klad knihy určené dětem – do příběhu vždy někým vpuštěno, někým, kdo porušil morální pravidla, třebaže byl hodně pokoušen. Zlo pak je absolutní, trestá smrtí a „zatracením“. Jsou to v podstatě výchovné příběhy. Ač trochu archaické, mají dle mého soudu velikou šanci na úspěch. No vážně, zkuste použít nějakou metodu na žáka páté třídy základní školy, aby dbal písemných nařízeních umístěných na cedulkách ve škole a okolí. Po přečtení povídky Nelez tam! by ho mohl zachvátit děs jen z pomyšlení, že neuposlechne nápisu na WC Udržuj čistotu.

Kniha je, jak jsem naznačila, souborem hororových povídek, zarámovaných příběhem strýce a jeho synovce, s překvapivým vyústěním a zcela jedinečnou atmosférou. Navíc literárně na vysoké úrovni.

Před Vánoci jsme dostali knihu od mé sestry a natěšeni se pustili do čtení, úvodní kapitola byla přijata dětmi se strachem, ale nadšením. První příběh však způsobil zlom, děti doslova zachvátila hrůza. Musela jsem nejen knihu přestat číst, ale ji dokonce schovat tak, aby ji neviděly.

Napsala jsem užšímu realizačnímu týmu projektu, zda je kniha opravdu správně na seznamu klubových titulů. Děti jsou ale různé a stejně tak jejich cesty ke čtenářství. Všimla jsem si, že žáci 5. třídy, kteří chodili též do klubu, mají velikou zálibu v řešení jistých duchařských problémů. Měli mnoho přesvědčivých historek z vlastního života a s velkou oblibou se uváděli do strachu a děsu. Jejich velmi vnímavá třídní – samozřejmě též vedoucí čtenářského klubu – na to zareagovala a půjčila jim Pětiminutové horory, které vyšly v nakladatelství Mladá fronta. Od nich pak vedla jen krátká cesta ke knihám Chrise Priestleyho. Strach a hrůza bylo to, co zde hledali, a proto to byla přesně ta literatura, která jim vyhovovala, a kterou četli.

Myslím si, že Příšerné příběhy strýce Montaguea jsou jednoznačně velmi kvalitní literatura, bude rezonovat s touhou čtenářů po něčem vzrušujícím, strašidelném, nervydrásajícím – a k mému překvapení je takových čtenářů mezi dětmi mnoho. Přesto bych ji v klubu položila na tu polici, kam děti samy nedosáhnou a půjčila nebo věnovala ji dětem, které již prošly skrze jinou knihu zkouškou strachu. Těm, kterým se po tom všem podaří knihu přečíst, nezbyde asi nic jiného než mně – děsit se u Příšerných příběhů z Černé lodi stejného autora a dále se pídit po obdobné a třeba i náročnější literatuře. Bát se je stejně jako čtení návykové.

• kniha samostatných povídek zarámovaná společným vypravěčem
• jedná se o samostatné, velmi strašidelné až hrůzostrašné příběhy s překvapivým vyústěním
• vhodné pro samostatné zdatnější čtenáře, kteří již mají zkušenost s jinými příběhy
• možné starším dětem předčítat při zvláštních příležitostech, kdy je vhodné vzbudit napětí
• kniha obsahuje zajímavé obrázky, které dokreslují strašidelnou atmosféru povídek
• knihy nejsou vhodné pro klubovou činnost, ale hodí se pro domácí četbu starších členů klubu
• podrobný popis – viz Příšerné příběhy strýce Montaguea

• odpověď na otázku, k čemu je dobré pořídit si sešit
• zápisky malého chlapce, který má dva mladší sourozence a vyrůstá s rodiči a s pomocí babiček
• jednotlivé „zápisky“ chlapce Maxe obsahují popis toho, co mnohé děti znají z vlastní zkušenosti (nicméně velkou roli zde hraje funkční rodina)
• jednotlivé kapitoly jsou obsahově ucelené, nejsou výrazně vypointované, ale dětskému čtenáři jsou blízké popisem důvěrně známého prostředí
• je možné je použít pro klubovou práci, např. při vyprávění dětských příběhů z vlastní zkušenosti, propojování vlastní zkušenosti s textem
• kniha je psána „věrohodně“, působí dojmem, že ji skutečně psalo malé dítě, může být tedy pro zdatnější děti inspirací k vytvoření vlastní knížky
• ilustrace J. Horvátha evokují autentické kresby k dětskému textu, vedoucím klubu skýtají možnost k porovnávání dětské ilustrace k textu s tou, která je v knize
• pro samostatné čtení vhodná pro zdatnější čtenáře

• Současný příběh desetileté Julie o životě v nové rodině po rozvodu rodičů.
• Julie popisuje velkou změnu ve svém životě. Maminka je alkoholička, proto dochází k rozvodu rodičů. O Julii i její sestru Elu se stará tatínek. Přestěhují se z města na venkov, což s sebou nese problémy. Nejenže si Julie musí zvyknout na život na vesnici a najít si nové kamarádky, ale zvyká si i na novou partnerku svého tatínka – tetu a její dva syny. A hlavně na nový režim v nové rodině – pomáhat v domácnosti atd. Vymýšlí, jak se různým věcem vyhnout, a vše si zapisuje do sešitku nazvaného Vofukovník.
• V průběhu příběhu se Julie setkává s mnoha neznámými slovy, kterým se snaží porozumět. Dětským čtenářům jsou tak vhodným způsobem vysvětlena slova jako exekuce, alkoholik, handicapovaný, kyberšikana či dentální hygiena.
• Knížka je vhodná pro čtenáře od 8 let. Vzhledem k hlavní hrdince zaujme spíše děvčata. Je vhodná k samostatnému čtení, ale i pro práci v čtenářských klubech při zaměření se na jednotlivé problémy – již zmíněná slova + další témata jako je sebezapření, lhaní atd.
• Zásadním problémem v knize je rozvod rodičů a život po rozvodu. Dětem kniha otevírá naději na vyrovnání se s touto nejbolestnější zkušeností dětství.

• jedná se o pátý díl světově úspěšné série Letopisy Narnie.
• fantasy bestseller, který se také dočkal nedávné filmové adaptace
• ze čtyř hlavních postav zůstávají jen dvě a objevuje se nová, na kterou si děti postupně zvykají
• knihu opět doprovází černobílé ilustrace a mapa, na které může čtenář sledovat děj.
• kniha je vhodná pro děti od čtvrté třídy, pro čtení na pokračování či samostatné čtení

• druhý díl série Letopisy Narnie.
• napínavý promyšlený příběh o putování čtyř dětí mytickou zemí.
• fantasy příběh pro malé i velké děti (4. třída a výše si přečtou sami, pro mladší je  možné předčítání, nicméně děj celé knihy je ucelený, není vhodné ho rozdělit do samostatných epizod
• přiměřené množství doplňujících černobílých obrázků
• filmová adaptace této knihy podpoří čtení dalších dílů, vhodná pro samostatné čtení zdatnějších čtenářů

• komiks na motivy skutečných událostí ze života cestovatele Vojtěcha Friče
• spíše pro pokročilejší čtenáře – v bublinách občas více textu malými písmeny
• vhodné pro tiché čtení na pokračování – text není rozdělen na kapitoly
• velmi realistické obrázky
• pro chlapce – nečtenáře může být komiks vhodný pro prohlížení
• doslov s informacemi o skutečném Fričově životě i životě indiána Čerwuiše
• zajímavě provedená obálka – odraz indiána ve vodě, možno dobře využít v rámci aktivit před čtením pro předvídání, případně pro charakteristiku postavy

• kromě knížky je v distribuci i český film a na internetu přístupná dětská hra
• napínavý příběh současných městských dětí (kluka a holky), žijí v botanické zahradě, kterou mají uzavřít a prostor zastavět
• pro mladší děti mohou být celostránkové obrázky nepřehledné, nicméně probouzejí fantazii a dávají prostor k nácviku vytváření souvislostí mezí ilustrací a předchozí znalostí dětí (např. obrázek městských lázní zobrazuje děj, který je textem asociován, vedoucímu klubu to dává příležitost ptát se na souvislosti)
• text určen spíše pro pokročilejší čtenáře nebo po menších částech pro předčítání
• ústřední příběh proložen příběhy, které vypráví zvířata – tyto části lze použít k vytvoření samostatné lekce
• trochu otevřený konec umožňuje příběh dál rozvíjet
• současný jazyk

Knížka je vánočním příběhem jedenáctileté Alžběty Panenkové, která žije se svou maminkou a babičkou. Stále jen poslouchá muziku ze své MP3, toulá se jen tak po ulicích a nerada čte, proto jí babička místo Běta říká Analfabeta. Běta nezná svého otce, a maminka ani nechce, aby ho poznala. Proto jednoho dne těsně před Vánoci uteče z domova a nechá se zavřít v místní knihovně. Tam zažije neuvěřitelné věci – např. se ocitne v knížce o Palečkovi nebo se seznámí s Pinocchiem a povídá si s Pipi Dlouhou Punčochou. Málem se zamiluje do Harryho Pottera a sebere mu neviditelný plášť. V knihovně potká i Annu ze Zeleného domu a tři pátrače, kteří jí pomáhají vypátrat tatínka. Zažije štědrovečerní hostinu a ohňostroj s hobity a čarodějem Gandalfem. Nakonec je nalezena policisty a jedním z nich je i její doposud neznámý otec…

Knížka je určena dětem od 9 let, obsahuje však malá písmenka. Vzhledem k tomu, že je určena především pro děti – nečtenáře, které má nalákat ke čtení zajímavých příběhů (což je od autora dosti průhledné), je to její velká nevýhoda.

Eva Fundová

Příběh o přátelství malé Sáry a její mentálně postižené tety Matyldy.

 Rodičům se nelíbí, že Sára tráví se svou (jak říká tatínek: opožděnou) tetou příliš času. Přejí si, aby si našla „normální“ kamarádky. Maminka se rozhodne Matyldu přestěhovat na venkov, s čímž však Sára ani její teta nesouhlasí. Obě proto utečou z domova – vydají se vlakem do vzdáleného města za bývalou Matyldinou ošetřovatelkou Janou a doufají, že jim pomůže. V cizím městě jsou bezradné. Nevědí, jak Janu nalézt, neznají její příjmení ani adresu bydliště či pracoviště. Naštěstí jim pomohou tři zvláštní osoby – bezdomovec Kája, pankáč Potkan a smutná dívka Jizva. Vše končí samozřejmě dobře, obě se v pořádku vrátí domů.

Knížka je vhodná k samostatnému čtení pro děti od 10 let (i pro nevelké písmo), ale i pro klubové k využití pro diskuse o důležitých problémech. Celou knihu prostupuje duch přátelství mezi na první pohled naprosto rozdílnými lidmi. Dalším důležitým tématem je nedostatek respektu dospělých vůči dětem či vůči mentálně postiženým lidem, které lze pozorovat na chování nejbližších členů rodiny hlavní hrdinky.

Diskutovat je možné i o tom, co přináší život s handicapem.

Knížku o 120 stranách pěkně doplňují veselé černobílé ilustrace.

Úryvek z knih:

„Teta Matylda byla jedinečná.

„Milá a veselá,“ říkával vždycky Sářin táta, když o ní mluvil. Nikdy moc nepřemýšlel, než něco řekl. „Ale bohužel je pomatená. Úplně opožděná.“

Sára nesnášela, když takhle o tetě Matyldě mluvil. „Neříkej o ní, že je jako Méďa Béďa!“ vyčítala mu pokaždé, když to řekl. „Je mentálně postižená. Ale tisíckrát milejší než ostatní lidé!“

Eva Fundová