Četli jste Řadu nešťastných příhod? Všech 13 nešťastných a smutných dílů? Pokud ano, tak znáte literaturu pro děti, která se zdá, že vlastně není dětská. Je zábavná, přesto smutná, chvílemi až tragická.  Přesně takové jsou i “Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton”? Smutné, vtipné, v řadě momentů nepokrytě didaktické – vypravěč přímo poučuje čtenáře o tom, co je ironie, metafora, seznamuje ho se světovou poezií, obrací se k němu. Je s podivem, že se dětem tato literatura líbí. Zřejmě se nejedná o univerzální čtení vhodné pro každého žáka. Knihu ocení spíš zkušený čtenář se smyslem pro specifický humor. Vhodná je ale i k společnému předčítání. U nás se líbila při večerním čtením jedné předškolačce a druhákovi. Ve škole ji téměř zpaměti umí šesťáci a sedmáci.

O čem vlastně příběh je? Slečna Penelopa Lumleyová , absolventka Akademie A. Swanburnové pro nadané dívky z chudých rodin, přijme místo vychovatelky u tří dětí. Dětí, které byly nalezeny v lese a zpočátku jen vyjí a chovají se jako vlci. Na vycpanou vlčici s hrůzou volají “mamáuuu”. Penelopa sama neví, kdo jsou její rodiče, stejně tak nemá tušení, kde se vzaly vlčí děti… kromě jiného ji ale mate to, že má stejnou barvu vlasů jako malí nalezenci. Navzdory řadě komplikací se Penelopa snaží děti naučit básně, základům matematiky, latiny – což je jedním ze zdrojů komiky, současně i poučením pro čtenáře.  Nové informace se autor dozvídá přímo od vypravěče – např. v úvodu jedné z kapitol: “Jistě už jste si povšimli, že  výroky lidí mohou být zároveň pravdivé a zavádějící zároveň. Říká se tomu předkládání selektivní pravdy a často se tento způsob se mluvy využívá v politických kampaních, reklamách na hračky i v jiných formách propagandy.”

Všechna tajemství kniha nevydá, v současné době je napsáno celkem 6 dílů, jen tři jsou přeloženy do češtiny, každý z nich ale přinese malý kousek odhalení.

Inteligentní a zábavné čtení nejen pro chytré děti, ale i pro jejich inteligentní rodiče a vzdělané učitele, kteří knihu mohou použít nejen kvůli napínavému příběhu, ale i díky možnosti ukázat svým žákům např. roli vypravěče a jeho postupy.

Bertík jede na prázdniny. V autě sedí s maminkou a s jejím novým přítelem Richardem. Je mu smutno a cítí se velmi ukřivděný. Raději by byl s tátou, a úplně nejraději, kdyby se máma s tátou k sobě zase vrátili.  Každý z nás si asi někdy myslel, že ho nikdo nemá rád. Myslí si to i Bertík. Naštěstí potká zvláštní zvíře – Čmuchadlo – a díky němu si nakonec poradí, aby byl spokojený on sám i jeho maminka. Knížka má celkem velká písmena, zvládnou ji i ti, kteří ještě nepřečtou tlusté knihy. Můžeš si ji číst i dohromady s rodiči. Dospělí by totiž někdy potřebovali připomenout, jak se jejich děti mohou cítit. Vhodné pro děti asi od 9 let.

Bertík a Čmuchadlo patří mezi knihy, které možná ledacos připomenou i nám dospělým. Hlavním hrdinou je chlapec Bertík, který jede na prázdniny se svou maminkou a jejím novým přítelem. Navzdory tomu, že se k němu oba chovají velmi hezky, nechce s nimi Bertík být. Navíc ne na chalupě, kde nikoho nezná.  Nechtěně způsobí zranění jedné z přítomných dívek, je mu to líto, ale omluvit se nedokáže. Cítí se opuštěný a velmi ukřivděný.

To, co Bertík prožívá, je velmi reálné a jistě to zažilo mnohé dítě v podobné situaci. Kniha nemusí zaujmout jen děti, jejichž rodiče se rozvádějí a zažívájí podobné těžkosti jako hlavní hrdina. Velmi silně je v knize popsán pocit křivky, a ten může dítě ( i dospělý) prožívat i při jiných příležitostech. Autorka si velmi šikovně poradila s tím, jak chlapce z jeho sebelítosti vyvést – umožnila mu setkat se s “Čmuchadlem”, tvorem, který pomáhá osamělým dětem. Pohádkový motiv umožní nabídnout dětem poučení z úst někoho, komu mohou “důvěřovat”.

Slabou stránkou knihy je popis Bertíkových myšlenek, někdy nepůsobí příliš věrohodně. V klubech je možné dětem přečíst jen jednu kapitolu a zabývat se s nimi motivy jednání postav. Text je natolik emotivní, že na něj pravděpodobně začnou spontánně reagovat.